Kdo je dnes médium a novinář?
Napoví platné české zákony. Záleží však na konkrétním typu média. Definice se může trochu lišit podle toho, jaký účel legislativa sleduje.
Zákon o regulaci reklamy 40/1995 Sb. v § 1, odst. 3:
"Komunikačními médii, kterými je reklama šířena, se rozumí prostředky umožňující přenášení reklamy, zejména periodický tisk a neperiodické publikace, rozhlasové a televizní vysílání, audiovizuální mediální služby na vyžádání, služby platforem pro sdílení videonahrávek, audiovizuální produkce, počítačové sítě, nosiče audiovizuálních děl, plakáty a letáky."
V českých podmínkách je novinářem každý, kdo se za něj prohlásí.
Francie: „Profesionální novinář je každá osoba, jejíž hlavní činností, pravidelnou a placenou, je výkon jejího povolání v jednom nebo více vydavatelstvích, denících a periodikách nebo tiskových agenturách a která z této činnosti získává hlavní část svých finančních prostředků“. (Zákoník práce)
Rakousko: „Zaměstnanci pověření psaním textu, zpracováním textu, kreslením, výrobou zvukově-obrazových záznamů aktuálních událostí ve vydavatelstvích, zpravodajských agenturách nebo vysílacích společnostech, kteří dostávají pevnou odměnu a nevykonávají tuto činnost pouze jako vedlejší zaměstnání“. (Zákon o novinářích)
Ano a ne. Záleží totiž na tom, jestli se vejde do definice stanovené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Tato definice vznikla v dubnu 2025 a vykládá požadavky vyplývající z evropských směrnic. Youtuber se musí zapsat do úřední evidence jako poskytovatel mediálních služeb, jestliže dosahuje 500 000 zhlédnutí v průměru na jednu zveřejněnou videonahrávku na jedné využívané platformě za jeden rok. Současně je nezbytné dosáhnout minimálního počtu 52 zveřejněných videonahrávek na jedné platformě za jeden rok. A musí to být výdělečná činnost, podmínkou je výnos přesahující 50 000 Kč za jeden rok. Podrobný výklad na webu RRTV: odkaz na stanovisko.
Dělení médií může být typové (tiskové agentury, noviny, časopisy, televize, rádia, weby, podcasty), podle působnosti (mezinárodní, národní, regionální, lokální), periodicity (nonstop vysílání, deníky, týdeníky...), zaměření (zpravodajství, publicistika, zábava, obor...).
Tradiční způsob dělení médií vychází z technologie distribuce a způsobu percepce obsahu (vnímání). Za „klasická média“ se dříve považovala ta, která neměla elektronickou podobu. Dnes je mediální obsah běžně odpoutaný od fyzického nosiče, stejnou nahrávku můžete vidět na mobilu, na počítači i v televizi.
Technologické revoluce - vynález knihtisku (15. století), rotačního tiskařského stroje (19. století), bezdrátového přenosu zvuku, televizního vysílání, internetu a mobilních technologií...
Společenský rozvoj - industrializace umožnila vznik masového tisku, poválečný rozvoj podpořil rozmach televize, globalizace a síťová ekonomika vytvořily podmínky pro nástup internetových platforem
Kvalitativní zlomy - od jednosměrného vysílání k interaktivitě, od masového publika k fragmentaci a personalizaci, od centrálního řízení k decentralizaci
Konvergence může být technologická - různá média na jedné platformě (telefon je fotoaparát, přehrávač, vysílač, režie, střižna...), „nová média“ v sobě odkazují na předchozí typy médií (například televizní zpravodajství s názvem Televizní noviny, video v prostředí webu, podcasty jako pokračovatelé rádia).
Anebo může jít o konvergenci ekonomickou - koncentrace vlastnictví napříč mediálními sektory (televizní skupina vlastní tiskoviny apod.). Případně kulturní konvergenci - konzumenti se podílejí na tvorbě obsahu.
Média zápasí o výnosy z digitální reklamy s technologickými giganty (Google, Meta aj.). Padly časové a geografické bariéry: publikum konzumuje obsah kdykoliv a odkudkoliv. Publikum se zároveň stále učí platit za online obsah a místo velkých mediálních značek podporuje spíš jednotlivé tvůrce. Klesly náklady na výrobu obsahu, ale také na jeho kopírování (včetně nelegálního).